Zájezd do Auswitz-Birkenau a Krakova

Ve čtvrtek 3. 10. 2024 jsme se velmi brzy nad ránem jako výběr studentů ze 7. a 8. A vydali tváří v tvář čelit hrůzám holocaustu do historického muzea v koncentračním táboře u polské Osvětimi. Navštívili jsme dvě části tábora, a to konkrétně Auschwitz I a Auschwitz II neboli Auschwitz-Birkenau. Následně jsme přejeli do Krakova, kde jsme měli možnost poznat historické centrum bývalého královského města. Po příjezdu na místo jsme se rozdělili do dvou skupin. Čekala nás nejdříve dvouhodinová komentovaná prohlídka tábora Auschwitz I a následně jsme přejeli autobusem k druhé části tábora Auschwitz II, kde nás čekala další hodinová komentovaná prohlídka. Hned po vstupu do tábora jsme prošli pod nechvalně známou bránou s nápisem „Arbeit macht frei“. Měli jsme jedinečnou možnost nahlédnout do jednotlivých bloků, které jsou většinově zrekonstruované do původní podoby. Prohlídkou nás provázel všudypřítomný zápach a nepříznivé počasí, které ještě více umocňovalo temnou atmosféru místa. V jednotlivých blocích jsme se ocitali obklopeni osobními zavazadly a předměty zemřelých, ostříhanými vlasy Židovek, které nacisté využívali k výrobě látky, či dobovými fotografiemi, jež zachycovaly hrůzy koncentračních táborů. K závěru prohlídky Auschwitz I jsme nahlédli do jediného zachovalého krematoria s plynovými komorami, které v táboře zbylo. V druhé části tábora jsme se prošli kolem železnice na shromaždiště, kam přijížděly tisíce nových vězňů a mířily odtud většinou přímo do plynových komor. Malá hrstka těch, kteří byli vybráni jako práce schopní, byla následně v táboře vystavována příšerným životním podmínkám a následně většinou stejně časem poslána do plynových komor. Celá prohlídka byla velmi emočně i psychicky náročná. Na vlastní kůži jsme pocítili, jak rychle a systematicky může lidský život ztratit hodnotu a stát se pouze statistikou. Málokdo se obešel bez slz a pocitů nevolnosti. V určitém momentu jsem při přetlaku emocí musela prohlídku na chvíli dokonce opustit a sejmout si sluchátka s komentářem k prohlídce. Po náročných a vyčerpávajících prohlídkách jsme se přesunuli do Krakova, kde jsme měli možnost trochu pozvednout svou pochmurnou náladu. Prošli jsme si nádvoří hradu Wawel, prohlédli jsme si ikonické krakovské katedrály a na největším polském náměstí Rynku Glownem jsme se na chvíli rozešli, abychom se mohli občerstvit a prohlédnout si město na vlastní pěst. Následně už jsme se jen autobusem opět vydali na dlouhou cestu zpět do České Třebové.

Domů jsem odjížděla s množstvím smíšených pocitů. Byla jsem ráda, že jsem tu dobu nezažila a že se dnes nemusíme tolik bát. Je ovšem genocida opravdu tak nereálnou a vzdálenou představou? Nebyli bychom my sami nakonec schopni genocidě sloužit? Buďme opatrní, obezřetní a chraňme si demokracii. Není totiž nic jednoduššího, než pomalu a nenápadně podlehnout diktatuře s příslibem lepších zítřků.

Johana Nováková