Moře při západu slunce, divocí býci, koně, plameňáci, antické památky i Vincent van Gogh aneb Provence v celé své kráse

Ve dnech 7.-13. září jsme se jako výběr studentů z českotřebovského gymnázia zúčastnili poznávacího zájezdu do francouzské Provence. Odjížděli jsme autobusem v nedělních odpoledních hodinách a před námi bylo přes 3 800 km plných zábavy. V pondělních dopoledních hodinách jsme dorazili k první významné památce, která nás hned na začátku zájezdu ohromila. Prošli jsme se po klenotu antické římské architektury zde v Provence - po akvaduktu Pont du Gard. Ten po staletí sloužil k zásobování města Nîmes pitnou vodou. Byl součástí a dominantou 50 km dlouhého vodovodního systému. Když člověk stojí pod 49 metrů vysokým akvaduktem, který se tyčí nad řekou už od roku 19 př. n. l., teprve plně chápe, jak neskutečně vyspělí byli starověcí Římané. Po prohlídce mostu jsme přejeli k městu Le Grau du Roi (Královo solné jezero) do kempu l'Espiguette, kde jsme po dobu pobytu bydleli v malých mobilhomech. Z kempu to bylo pouze pár minut cesty na rozlehlou pláž plnou mušlí a písečných dun, kterou jsme si na první pohled zamilovali. Kemp se nacházel v samém srdci Národního parku Camargue. V blízkosti kempu jsme tak z autobusu mohli pozorovat plameňáky ve volné přírodě, jak si shánějí potravu v mělkých saliništích lemujících silnice. Druhý den jsme prošli přístaviště v městečku, které čítalo na 3 000 kotvících míst pro jachty. Zamířili jsme pak do nedalekého města Aigues Mortes (Mrtvé vody), kde jsme se prošli po hradbách ze 13. století, které sloužily k ochraně města a také jako vězení. K věznění se využívala věž Tour de la Constance, ze níž bylo kvůli tlustým kamenným stěnám a vodnímu příkopu téměř nemožné utéct. Nejznámější vězenkyní byla protestantka Marie Durand. Pro své náboženské vyznání byla vězněna přes 38 let a stala se symbolem protestantského odporu. Následně jsme navštívili město Les Santes Maries de la Mer, kde jsme se prošli zajímavými uličkami, nakoupili provensálské koření a sůl z místních salin a vykoupali se na nádherné písečné pláži. Poté jsme se nalodili na loď, která nás z moře zavezla na řeku Malá Rhôna.  Z lodi jsme pozorovali na břehu volně se pasoucí polodivoké bílé koně a černé býky, kteří jsou spolu s plameňáky právě pro Národní park Camargue typičtí. 

Následující den se lišil od našich očekávání, protože ve Francii probíhala celostátní stávka. Stávky (les grèves) jsou pro Francii velmi typické, takže můžeme říct, že jsme zažili skutečnou Francii se všemi jejími specifiky. Abychom se vyhnuli rozbouřeným davům a zablokovaným silnicím, museli jsme upustit od návštěvy města Arles. Díky tomu jsme ale získali více času na návštěvu malého městečka Saint Rémy de Provence, kde jsme zažili atmosféru pravého provensálského trhu. Nakoupili jsme si farmářské sýry a uzeniny a ochutnali jsme nejrůznější místní pochutiny a sladkosti. S plnými taškami a poloprázdnými peněženkami jsme se platanovou alejí po stezce Vincenta van Gogha přesunuli k sanatoriu Saint Paul de Mausole. Právě tady se malíř Vincent van Gogh léčil poté, co si při jednom ze svých záchvatů uřízl ušní lalůček. Během svého ročního pobytu zde namaloval přes 140 obrazů. Klášter dnes slouží již pouze jako muzeum reprodukcí jeho obrazů a zobrazuje praktiky, používané k léčení psychicky nemocných. Po prohlídce jsme přejeli k lisovně olivového oleje Moulin du Calanquet, která vlastní téměř 16 tisíc olivových stromů a ročně produkuje tisíce litrů oleje, velké množství tapenád a nakládaných oliv. Vyslechli jsme si francouzský výklad, v němž nám majitelka farmy popsala průběh sklizně a výroby produktů a také vysvětlila rozdíl mezi černými a zelenými olivami. Zelené olivy jsou totiž v podstatě jen nedozrálé a právě později sbírané zralé olivy nabírají tmavou bravu. Po výkladu následovala degustace. K večeru jsme se autobusem přesunuli na skalní plošinu, kde se nad monstrózní propastí tyčí středověký hrad a opevněná vesnice Le Baux de Provence. K hradu se váže děsivá pověst o zhýralém rytíři Raymondovi de Turrenne, který prý z nudy nechával shazovat nevinné občany vesnice do propasti pod hradem. Skalní vesnice Le Baux ale paradoxně bývá často označována za nejkrásnější vesnici Francie a svou atmosférou děsivé pověsti vůbec neodpovídá. Navečer jsme se vydali na pláž a koupali se při západu slunce. 

Ve čtvrtek jsme objevovali krásy velkých francouzských měst Nîmes a Montpellier. V Nîmes jsme navštívili římskou Arénu, kde se dnes pořádají býčí zápasy, a nejzachovalejší antický chrám jménem Maison Careé. Ve městě Montpellier jsme se prošli starou botanickou zahradou patřící lékařské fakultě univerzity, založené už ve 13. století. Tato univerzita je jednou z nejstarších na světě a dodnes funguje. Navštívili jsme též obrovskou přilehlou katedrálu Saint Pierre de Montpellier. U vodojemu Château d'Eau jsme narazili na pouličního umělce, který nás za zvuku svého bubnu a píšťaly naučil farandolu, tanec typický pro region Okcitánie, ve kterém jsme po celou dobu pobytu pobývali. Tancování na monumentálním vodojemu přímo nad montpellierským akvaduktem a malým jezírkem pouhých pár desítek metrů od vítězného oblouku se rozhodně zapsalo velmi hluboko do paměti nás všech. Pán dokonce znal i náš národní tanec, a tak jsme si na počest naší krásné vlasti zatančili v srdci Provence polku. Po návratu do kempu jsme se opět, a tentokrát naposledy, vydali koupat na pláž při západu slunce. Skákání ve vlnách, písečná bitva, ve které jsme jako zbraně používali koule z mokrého mořského písku, a společné pozorování západu slunce nás všechny naladilo na velmi příjemnou notu. Poslední večer v kempu jsme tak strávili společně se svými spolubydlícími v milé atmosféře.Poslední den jsme navštívili papežské město Avignon a malebné město Orange v údolí řeky Rhôny. V Avignonu jsme prošli obrovské prostory papežského paláce a navštívili jsme pozůstatek mostu svatého Bénézeta. Dle pověsti základy mostu údajně postavil právě pastevec Bénézet ve 12. století po Božím vnuknutí a svým nevídaným odhodláním a silou dokázal přesvědčit ke stavbě i místní. Z původně přes 900 metrů dlouhého mostu zbylo po povodních v 17. století dnes pouze 120 metrů dlouhé torzo. Odpoledne jsme se vlakem přesunuli do města Orange. Tady jsme navštívili nejzachovalejší antické divadlo na světě, které nás ohromilo výbornou akustikou, již jsme neváhali otestovat společným zpěvem českých písní. Pak jsme se krátkou procházkou přesunuli k poslední památce - římskému vítěznému oblouku. Pod obloukem jsme, hlavně my nejstarší, s nadšením proběhli pod příslibem, že nám to přinese štěstí u maturity.

Pak už nezbývalo nic jiného, než se vydat na vyčerpávající zpáteční cestu. Po celou dobu zájezdu se o nás výborně starala naše paní průvodkyně Andrea Žeravíková. Vždy se snažila program přizpůsobit aktuální situaci, zpívala s námi francouzské písně v autobuse i Severní vítr pod pódiem antického divadla v Orange a také s námi tancovala v srdci Montpellier. Za její úžasný profesionální přístup a lidské jednání patří jí i celé CK Slunečnice obrovský dík. Článek píšu plná dojmů. Cloumá mnou nadšení z nového poznání a jedinečných zážitků a zároveň mírný smutek, že právě tento zájezd byl pro nás v maturitním ročníku poslední, a tedy rozlučkový. Čekali jsme na něj téměř šest let a rozhodně předčil všechna naše očekávání. Zájezdy do zahraničí pro nás studenty nejsou pouhým povyražením při studiu, ale hlavně nejautentičtější způsob, jak poznat jazyk a kulturu dané země. Francouzský jazyk se učíme už několik let a i přes výborné kantorské vedení musím říct, že návštěva Francie pro mne byla za celé ty roky největší lekcí. Použití jazyka v praxi totiž člověka naučí nejvíce. Nutno dodat, že Francouzi nejsou ohledně svého jazyka tak povrchní, jak se o nich traduje. Když jsme měli při komunikaci nějaké potíže, většina místních pro nás měla pochopení a ochotně přizpůsobila rychlost mluvení a slovní zásobu naší úrovni jazyka. Několik z nás dokonce za znalost jazyka pochválili, ačkoli jsme určitě napáchali spoustu chyb. Provence je pro mě nezapomenutelným zážitkem a jsem si jistá, že na tyto dny budu vzpomínat celý život. 

Závěrečné velké poděkování patří paní učitelce Monice Praxové za zorganizování a realizaci zájezdu. Jí i paním učitelkám Václavě Tomšové a Janě Divišové velmi děkujeme za milý a shovívavý pedagogický dozor v průběhu zájezdu. Další velké díky patří vedení školy za samotnou možnost uskutečnění zájezdu. Děkujeme za šanci v rámci studia vykročit nejen za hranice všedních dnů, ale i za hranice našeho státu. J. Nováková, 8.A