Exkurze do Osvětimi a Krakova

Auschwitz-Birkenau, koncentrační tábor Osvětim-Březinka, továrna na smrt, všemi těmito slovy lze pojmenovat místo, na němž byly páchány zločiny tak ohavné, že je dodnes těžké o nich mluvit, ba dokonce si je představit. Právě toto místo bylo první ze dvou zastávek na naší polské exkurzi. Krátce po poledni nás vítal cynický nápis na bráně samotného tábora „Arbeit macht frei“ („Práce osvobozuje“). I přestože byl den jako vymalovaný, dobrá nálada z něj plynoucí nás brzy opustila. První část prohlídky nás provedla částí nesoucí jméno Auschwitz. Navštívili jsme budovy, v nichž se nachází tematická expozice s osobními věcmi obětí. Prohlídka nás zavedla i do táborové věznice s přilehlým popravištěm. První úsek prohlídky končil na místě snad nejhrůznějším – navštívili jsme plynovou komoru s na ní napojeným krematoriem. Po krátkém přesunu jsme stanuli před místem, jehož fotografii viděl každý snad alespoň jednou. Byla před námi hlavní brána tábora Birkenau a koleje, které do ní vbíhaly. Za ní nás čekalo obrovské otevřené prostranství s dlouhou výstupní rampou, zbytky zničených domů, střechy odpálených plynových komor. Oba tyto tábory jsou místem posledního odpočinku pro více jak milion nevinných lidí, kteří zde přežívali v nelidských podmínkách zbaveni vší důstojnosti, aby zde nakonec byli zavražděni. Po tomto silném zážitku jsme vyrazili do nedalekého Krakova, abychom alespoň trochu zahnali chmurné myšlenky. Perla na Visle nás přivítala v záři světel. Právě nad zmiňovanou řekou se tyčí Wavel, původně gotický hrad, který byl v průběhu let přestaven na zámek. Jeho brány však již byly zavřeny. To ale vůbec nevadilo, jelikož Krakov má i bez něj co nabídnout. Malebnými a rušnými ulicemi s obchůdky jsme se propletli až na Rynek Główny, což je hlavní náměstí, na němž se vyjímá kostel Nanebevzetí Panny Marie. Po nákupech jsme rychle zahnali hlad. Pak nás už čekala cesta zpět domů. A právě návštěva tohoto krásného místa nebyla již tak pochmurnou jako cesta z Osvětimi.                Lukáš Šilar