Vodácký kurz 2023

Morava není jen název pro jednu z českých zemí známou pro své víno, ale z úpatí Králického Sněžníku k nám stéká stejnojmenná řeka, jak přece každý student našeho gymnázia ví. Protéká i malebnou obcí, jež se zove Postřelmov, a právě tam započala naše cesta, cesta tříd 3. C a 7. A.

 Teplého čtvrtečního rána nás sem dopravil vlak, z nádraží to bylo jen kousek k řece, kde na nás již čekali pánové instruktoři. Ti nás poučili o zásadách bezpečné jízdy, záchrany tonoucích, protože ztráty samozřejmě nebyly povoleny. Dále nás naučili správně zacházet s loděmi, naučili nás řídit kanoe, rafty, ba dokonce i kajaky. Cobydup jsme se tak ocitli na vodě, proud řeky byl naší oporou a my si i díky němu mohli vychutnat krásu okolní krajiny, samozřejmě se to ale neobešlo bez naší práce. Proto byly pečlivě naplánovány i zastávky, na nichž jsme mohli doplnit naše síly, odpočinout si a třeba se i vykoupat. Na jedné z těchto zastávek jsme byli pokřtěni vodáky, tento rituál nám teď bude na vodě přinášet štěstí.

Pokřtěni a vysíleni jsme k večeru dorazili do kempu, vyzvedli si naše zavazadla a vrhli jsme se do stavění stanů. Jakmile stany stály, vydali jsme se zahnat hlad do nedalekého restauračního zařízení. A řeknu vám, jídlo bylo opravdu výborné! Zbývalo už jen rozdělat oheň, najít špekáčky, popadnout kytaru a idylicky večer mohl nastat. Celý večer byl tak ve znamení zpěvu. Celkový dojem nezkazila ani bouřka, která na nás udeřila k ránu.

Druhého dne jsme po snídani uklidili kemp, sbalili stany a vydali se dále po proudu směr Moravičany. Cestu nám zpříjemnilo vykoupání se v azurově čisté a teplé vodě v přilehlém jezeře. Pak už bylo ale potřeba spěchat, aby nám neujel vlak, a tak jsme se unavení, avšak plni zážitků ocitli na nádraží, kde vznikl i tento text. Závěrem bych rád poděkoval všem přítomným pedagogům, pánům vodákům za servis, který nám poskytli, a za to, že to s námi i ve zdraví přežili.

Lukáš Šilar, 3.C, 7.A