Korekce minimální, leč "s" se pojí se 7. pádem.
| Pohádka |
 |
 |
 |
| Pohádky | |
| Napsal uživatel Aliss | |
| Sobota, 27 Listopad 2010 14:47 | |
|
Slova sedmileté slečny mnou pouze sepsaná. (korekce minimální)
Za dalekými vrcholy Nebeských hor a za ještě vzdálenějšími břehy hlubokých řek stál krásný zámek, ve kterém žil princ se svým otcem. Ale ten zámek nebyl jen tak obyčejný zámek. No vážně nebyl! On byl totiž kouzelný. Král s princem nepotřebovali žádné služebnictvo. Zámecké zdi nešpinila ani skvrnka, zámek se udržoval stále čistý. Jenže to, že v zámku se nenacházelo žádné služebnictvo, nebylo vůbec dobré. Prince i krále sužovalo neustálé ticho.
Jednoho dne přijel královský posel (ne osel! Ale posel!), a ten jediný sloužil králi. (A proč? No protože zámku bohužel nenarostly nožičky a nemůže si dojít pro poštu do města. Proto musíme všude vyslat posla, že. A tím, že ho všude posíláme, nenachází se tedy většinu času na zámku, z čehož nám vyplývá, že jsme vlastně nelhali, když jsme tvrdili, že na zámku služebnictvo není.)
Tak tedy, král si vyslechl poselství ve znění: „Zlá čarodějnice zaklela princeznu a vězní ji ve svém sídle v jeskyni na vrcholu nejvyšší hory Nebeských hor. Ten, kdo ji vysvobodí, získá její ruku.“ (Nebojte se milé děti, nikdo jí ruku řezat nebude.)
Na to král zvolal: „Princi!, půjdeš a utneš čarodějnici hlavu, aby se krásná princezna dostala z kletby, kterou na ni uvrhla zlá čarodějnice. “
„Proč a jak ji zaklela?“ zeptal se princ.
„Protože princezna byla nesmírně krásná a čarodějnice jí její krásu záviděla. Jak ji ale zaklela a jak kletbu zrušit, to ví snad jen starý černokněžník,“ odpověděl posel.
Princ neváhal ani chviličku a vydal se hledat starého černokněžníka. Ale nebylo to vůbec lehké, protože to bylo spíše těžké. Černokněžník totiž bydlel doma, a to až v časem zapomenutém hlubokém lese. Ale princ byl šikovný, sám často zapomínal na čas, a tak černokněžníka našel.
„Jak čarodějnice zaklela krásnou princeznu?“ zeptal se ho princ.
„Pokud princeznu do 3 let nepolíbí princ, princezna zůstane navždy připoutaná k vysoké věži a nikdo už ji nikdy neuvidí.“ A tak se princ zase vydal na cestu. Cestou k Velké hoře prošel Trpasličím lesem, ale to je teď nepodstatné, to by byla jiná pohádka.
Nyní, když už došel k požadované Velké hoře, popadl svůj meč a svůj zlatý štít a setkal se v krutém boji s čarodějnicí. Kouzla mocné čarodějky byla opravdu silná, ale princ měl něco silnějšího. Ptáte se co? No přece lásku ke krásné princezně. Věřil totiž, že princezna je čisté dobro. A tak utnul čarodějnici hlavu. V tu chvíli věž, ve které byla princezna uvězněna, začala klesat níž a níž, až princezna stanula v princově úrovni. Rozběhli se proti sobě a princ nadšeně princeznu políbil. V ten moment zmizely i poslední zbytky prokletí a princ s princeznou se vrátili do kouzelného zámku, kde se konala velkolepá svatba a ti dva spolu od té doby žijí jako v pohádce až dodnes.
Komentářů (4)
Powered by !JoomlaComment 4.0 beta2
|
|
| Aktualizováno Neděle, 28 Listopad 2010 09:32 |