V ulicích Prahy za Protektorátu Böhmen und Mähren

Dne 5. října se němčináři ze tříd 3.C a 2.C vydali na exkurzi do Prahy. Cesta vlakem utekla velmi rychle, a než bys řekl švec, zastavili jsme na Hlavním nádraží. Tam se k nám připojili čtyři stateční, kteří se vydali objevovat krásy Prahy již dříve než my. Z Hlavního nádraží mířily naše kroky na Václavské náměstí, kde se s námi setkal náš průvodce pan Ivo Janoušek, jenž si pro nás připravil německo-českou prohlídku s tematikou Protektorátu Čechy a Morava. Po úvodním seznámení jsme se tak vydali po stopách protektorátu.

Naší první zastávkou byla budova Českého rozhlasu ve Vinohradské ulici. Pan Janoušek nám pověděl, že budova rozhlasu plnila významnou funkci ať už při obsazení Němci či o pár desítek let později Sověty. A to hlavně proto, že informovala lid o událostech, které se právě odehrávaly. Ne nadarmo se o ni vedly boje i při Pražském povstání. Od budovy rozhlasu jsme popošli k nedalekému Petschkovu paláci, který je znám jako „Pečkárna“ a za dob protektorátu sloužil jako sídlo gestapa. V samotném paláci však nebylo vězení, probíhaly zde výslechy a mučení vězňů. Dnes budova slouží jako sídlo Ministerstva průmyslu a obchodu. Opletalova ulice nás dovedla zpátky na Václavské náměstí, kde nám bylo krátce povyprávěno o nacisty zavražděném studentu Janu Opletalovi.

Naše kroky dál mířily k secesnímu paláci Lucerna, jehož pasáž ústí do Vodičkovy ulice, a pokračovaly směr Karlovo náměstí. Z „Karláku“, jak je toto místo známé mezi obyvateli Prahy, to už je jen kousek ke chrámu svatých Cyrila a Metoděje, což byla naše další zastávka. V onom chrámu se po provedení atentátu na zastupujícího říšského protektora Heydricha skrývali Gabčík s Kubišem a s nimi dalších pět československých výsadkářů a hrdinů. Prvně jsme zhlédli dvacetiminutový dokument o operaci Anthropoid a po něm se vydali do samotné krypty, v níž se tito hrdinové skrývali a sváděli lítý boj s příslušníky SS a gestapa. Boj se nesváděl jen o kryptu, ještě předtím vtrhli Němci do samotného kostela, kde se statečně proti velké přesile bránili tři z výsadkářů. Jejich hrdinství dnes připomínají busty v samotné kryptě, pamětní deska a také menší muzeum, v němž si můžeme prohlédnout například i osobní věci nalezené u těchto hrdinů. U chrámu jsme se též rozloučili s naším průvodcem a následoval kratší rozchod.

Po opětovném shledání u chrámu následovala procházka. První zastávkou byl nedaleký Tančící dům stojící na místě bývalého činžovního domu, který byl omylem bombardován spojenci po navigační chybě a záměně Prahy za Drážďany. Od něho vedly naše kroky k novorenesančnímu paláci Žofín, který se nachází na jednom z vltavských ostrovů, pokračovali jsme dál kolem budovy Národního divadla, přes most Legií až na ostrov Kampu. Okolo Miminek, která jako by utekla z Žižkovské věže, pokračovala naše výprava k Lennonově zdi a od ní dále na Malostranské náměstí kolem barokního skvostu v podobě kostela sv. Mikuláše až k samotnému Hradu. Po náročném výšlapu desítek schodů se nám naskytl krásný výhled, jímž jsme se nějakou chvíli kochali. Jakmile došlo k doplnění našich sil, směřovala naše cesta na Karlův most, pokochali jsme se výhledem na Hradčany a zanedlouho nás vítalo Staroměstské náměstí a světoznámý orloj. Odtud nás malebné uličky Prahy zavedly k Prašné bráně a kolem Masarykova nádraží jsme došli až na to Hlavní, kde na nás již čekal vlak. Ten nás v pořádku dovezl zpět do České Třebové, kde naše společná cesta skončila.

Lukáš Šilar, 3.C