Pluto nám zachránil život

Debata. Tak nazvala přednášku doktorka Michaela Vidláková, která navštívila gymnázium ve čtvrtek 26. listopadu. Studenti vybraných vyšších ročníků gymnázia se tak mohli seznámit s ojedinělým životním příběhem paní doktorky, která prožila své dětství v terezínském ghettu. Přijel s ní i Radek Hejret, koordinátor a lektor Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém, který celou přednášku moderoval.
 
V první části přednášky jsme diskutovali o holocaustu, antisemitismu a judaismu – do tématu nás uvedl pan Hejret. U holocaustu jsme zůstali i v další části programu, slova se však ujala doktorka Vidláková.
 
Rodina paní Vidlákové byla židovského původu, proto se za druhé světové války potýkala s velkými problémy. Jako většina židů i oni museli opustit svůj normální život a začít nový, právě třeba v terezínském ghettu. Michaela Vidláková sem odjela se svými rodiči a strávila zde svá předškolní a školní léta, i když vlastně v ghettu do žádné školy nechodila.  Když odjížděli, vzala si s sebou jen opravdu potřebné věci do malého ruksaku. Ale mezi potřebné věci pro dítě patří i hračky. A tak si vzala svou dřevěnou loutku jménem Pluto.
Její tatínek byl vyučen truhlářem, jako důkaz své práce ukázal nacistům právě dřevěnou loutku. V ghettu bylo truhlářů málo, a tak byl zapsán na listinu chráněných osob. On a jeho rodina nesměli ghetto opustit. Na podzim v roce 1944 byli však zařazeni do posledního transportu do Osvětimi. Ta noc, před odjezdem, byla osudná. Vichřice sílila a rozbila střechu kasáren. Střechu bylo nutné opravit, všichni truhláři ale byli vybráni pro transport. Její tatínek se přihlásil k náročné a fyzicky namáhavé opravě dobrovolně a tím, aniž by to tušil, zachránil sobě i své rodině život, protože poslední vlak z Terezína odjel během opravování střechy.
 
Díky Plutovi, rozbité střeše a moudrosti tatínka jsme mohli poznat paní Michaelu Vidlákovou a její životní příběh, který stojí za to si poslechnout.
 
Lucie Prokešová, 2.C