Lyžařský výcvik v Deštném

Lyžařský kurz tříd 1.C a 5.A proběhl v týdnu od 10. do 15. ledna na chatě Alba v Deštném v Orlických horách, která se tak na týden stala naším útočištěm a úkrytem před každodenním životem studenta.
Lyžák – jó, to jsou vzpomínky. To vám dnes určitě řekne každý dospělý, který při vzpomínce, jak trávil svůj lyžařský kurz, uroní nejednu nostalgickou slzičku. Rád bych prohlásil, že lyžařský kurz znamená sbližování, trávení času s přáteli za dlouhých večerů a především lyžování. Už v okamžiku, kdy jsem se dozvěděl, kteří instruktoři budou náš kurz vést, jsem ani na chvíli nepochyboval o tom, jakými sportovními dovednostmi budou disponovat, a myslím, že i po stránce charakterové jsou to skvělí lidé, přeci jen jsou to kantoři.
Hned po příjezdu na parkoviště před chatou jsme se snad všichni divili. Je tu sníh! Pravda, ještě v prosinci jsem měl veliké pochyby o konání tohoto kurzu, ale nakonec jsem byl velmi překvapen. Po úvodním zabydlení jsme se vydali na první schůzi, kde jsme se dozvěděli vše podstatné. Dále nás čekala opravdu skvělá večere (rád bych pochválil stravování, které bylo podle mého na velmi vysoké úrovni). Myslel jsem, že zbytek volného času se bude nést v duchu tzv. „dělej si, co chceš“, ale to by nemohl být pravý lyžák. Kantoři si pro nás připravili ze zpětného pohledu velmi vyvedený program, kdy jsme na originální témata museli vymýšlet ještě originálnější scénky. Také bych se rád poklonil před konkurenční 5.A, která se mi zdá jako velmi kreativní třída a které její (jinak těsné) vítězství zaslouženě patří.
O tom, jak jsme pilovali techniku lyžování a bezhlavě se řítili ohromnou rychlostí z kopců, vám asi povídat nebudu, jenom bych rád vyzdvihl individuální přístup kantorů k našim problémům, který byl (jak jinak) skvělý. Kurz proběhl bez závažnějších zranění, jenom snad já jsem se potrestal za svou bezohlednou jízdu a podařilo se mi „pokřtít“ sjezdovku.
Celkově bych kurz zhodnotil velmi kladně, až na nějaké maličkosti s křehkými zdmi (jenom účastníci kurzu pochopí), které se rychle zapomenou a nad kterými se člověk do budoucna pouze zasměje. V porovnání s kurzem, který jsem absolvoval na základní škole, by tento kurz zvítězil na plné čáře z výše zmíněných důvodů. 
Jenom poslední rada na konec pro NElyžaře: Nebojte se toho! Tím, že se nezúčastníte kurzu, přicházíte o nádherné zážitky s přáteli a celkově je lyžák jednou z věcí, na které budete rádi vzpomínat.
 
Matouš Jirsa, 1.C