Gaudeamus 2018
Že 17. listopad se v podání studentů našeho gymnázia a jejich profesorů slaví velkolepým turnajem, je známo snad už každému.
Zdravý duch ve zdravém těle studenta se projevuje nejen bystrými úvahami v hodinách nebo procítěně zahranými monology na jevišti při Akademii, ale i přirozenou soutěživostí a náramným zapálením. Není proto divu, že na hřišti je to čas od času divočina – ta byla také tématem převleků letošního Gaudeamu.
Pomyslnou průpravou na nelítostný střet pod volejbalovou sítí je ringoturnaj. Nenechte se zmást, žáci nižších ročníků bojují stejně nadšeně. Hráči se barevným kotoučem ohánějí s takovou vervou, že by se ani Myrónův Diskobolos nestyděl.
O něco později se v aule shromáždí na Sto zvířat. Vidíte černé pumy, pandy, tygry, notorické politiky, soby, roztomilé koloušky, indiány, novozélandské Maory a jeleny. Je to opravdová divočina. Hodně štěstí, začínáme!
V dolní tělocvičně právě odehráli první balón polonazí snědí bojovníci a krásné bojovnice, potetovaní a hrůzu nahánějící (4.C). Jenže pandy (výběr primy, sekundy a tercie) jsou dle taxonomického členění šelmami, a proto se jen tak zastrašit nedají. Vypadá to nerozhodně! Říje sice skončila hluboko v říjnu, na zápase koloušků (6.A) ovšem stále řádí. Tyto divé sudokopytníky nemůže zastavit ani jinak statečný hlouček goril (1.C). Stejně divoce to vře i na dalších zápasech. Jedno staré čínské přísloví praví, že před každým servisem jest třeba alespoň třikrát o zem zaburáceti. Tím lépe, když je úder stvrzen pořádným heknutím. Hekla jsi a neříkej, že ne!
Poslední zápas. Tyto chvíle rozhodnou vše. Winner Takes All.
Servis. Dobrý příjem. Skvělá nahrávka. Vzorným obloučkem letící balón prásk řachou smečaře přes síť. Rozhodčí píská bod pro útočníky. Každý napjatě přihlíží, povzbuzuje a žasne nad ranami hráčů. Jednou letí ze strany maturantů, náhle od hráčů sexty (ano, ti roztomilí koloušci). Druhý set nakonec obhájili mladší sextáni. Jiné starobylé čínské přísloví praví, že nelze být v jeden den v obraze a pod obrazem. Přesto hrála oktáva znamenitě.
Opět zavládl ten jedinečný genius loci typický pro ty pravidelné akce gymnázia, kde studenti mohou prokázat svou fyzickou zdatnost, tvůrčí imaginaci a smysl pro sportovního ducha. To dosvědčili výherci nejlepšího kostýmu (opět 6.A), když předali dort ze Sukovy cukrárny panu profesoru Keprtovi (sličný baleťák?).
Vivant studiosi, vivant professores, vivat academia!
Jára Šplíchal, 8.A
