Exkurze do Osvětimi

Jakmile člověk stojí na místě, kde statisíce lidí přestaly být lidmi, přestaly cítit a milovat, hodně věcí si uvědomí. Ne vždy musí v životě vše být barevné, někdy ani nejde najít barvu…

Takové pocity jsem prožíval, když jsem vykročil z brány nacistického koncentračního tábora v polské Osvětimi, jehož prohlídky jsem se zúčastnil v rámci školního zájezdu.

Už po příjezdu do města Osvětim, ležícího nedaleko královského města Krakova, při pohledu na ostnaté dráty mi začal jít mráz po zádech. Dobrá nálada všech účastníků vzdělávacího zájezdu se rázem změnila v pravý opak.

Věřte, že pro nikoho nebylo lehké procházet budovy, popraviště, míjet ostnaté dráty, ocitnout se na místech, kde statisíce nevinných lidí přišly zbytečně o jediné jisté právo, právo na život.

Milý čtenáři, věř mi, že při pohledu na tuny lidských vlasů, dětských botiček, hraček, protéz a kufrů a na fotografie umučených lidí nejednomu člověku ukápne slza smutku.

Jsem nesmírně rád, že jsem mohl poznat, čeho je člověk schopný, a zároveň jsem si uvědomil, jak bezstarostně si v dnešní době žijeme.

 

Honza Růžička, 7.A